Akademie věd ČR - Akademie věd ČR

Vyhledávání

Celý intranet Aktuální oblast


SSČ AV ČR, v.v.i.
Národní 1009/3
110 00 Praha 1
Tel.: +420 221 403 111

 

IČ: 60457856

DIČ: CZ60457856

 

ID datové schránky:

6vtfr9w

Připravované akce

2017_10_17_tvt_2017.png

Důležité odkazy

gs_logo_w256.jpg23_6_11_Letni_skola_pamatnik_Vitkov_foto_skys_x26x_resize.jpgMazanek_logo.pnglvicek.png

 

Poradce vlády Peter Gruss: „Vědec má bádat, na byznys má profesionály."

Mikrobiolog se specializací na genové regulace Peter Gruss je slavný vědec a snad ještě slavnější ředitel. Když se v roce 2002 stal prezidentem Společnosti Maxe Plancka, německá média o něm psala jako o šéfovi v „americkém stylu“, o „skromně vystupujícím géniovi.“    

 

Pod sebou měl osmnáct tisíc zaměstnanců a více než osmdesát vědeckých ústavů, a přestože se nebál koncepčních změn, vydržel v čele této špičkové instituce dvanáct let.

 

Gruss, který je od letoška prezidentem Institutu pro vědu a technologii v japonské Okinawě, vystupuje sebevědomě a razantně, což prokázal i při nedávném jednání Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace. Jako člen mezinárodního poradního sboru tam diskutoval s předsedkyní Akademie věd ČR Evou Zažímalovou či vicepremiérem Pavlem Bělobrádkem, mimo jiné o financích pro vědu a spolupráci vědců s průmyslem. Rozhovor pro web AV ČR, který vedl v němčině, rád prokládal anglickými idiomy.

 

Působíte jako zahraniční poradce české vlády, která nyní řeší škrty v rozpočtu. Do jaké míry má podle vás stát podporovat vědu?

O tom nemusím dlouho přemýšlet. Nedávné studie z Harvardu dokázaly, že čím více je země technologicky rozvinutá, tím více musí investovat do vědy, aby zůstala dlouhodobě konkurenceschopná. Tudíž Česko žádnou jinou volbu ani nemá: když nebudete investovat do vědy, nebudete na špičce. A musíte se už teď zabývat tím, co to bude znamenat po roce 2020, kdy se ztenčí podpora z evropských struktur.

 

Pokud vím, dostal jste v rámci přípravy i materiály, které se týkaly situace v české vědě. Jaký jste z toho měl pocit?

Ano, těmi materiály jsem se probíral, a musím říct, že jsem z nich neměl pocit, že tady funguje dostatečná korelace mezi analýzou a závěry.

 

Jak to myslíte?

Zdá se mi, že velký problém v Česku je umění diferencovat a definovat, co vlastně chcete. Já například osobně znám některé z ústavů Akademie věd a myslím, že v základní struktuře se to velmi podobá Společnosti Maxe Plancka: pod jednu zastřešující instituci spadají jednotlivé ústavy s rozdílnými úkoly. Ale řekl bych, že rozdíl je v tom, jakým způsobem se klade důraz na kvalitu. Přitom to všechno souvisí s penězi a důvěrou. Než jsem odcházel, dostávali jsme ročně z veřejných peněz 1.7 miliard euro. A teď si představte tu důvěru, kterou má daňový poplatník, když nám každý rok svěří 1.7 miliard euro! Věří, že děláme ten nejlepší možný výzkum, a my ho nesmíme zklamat.

 

Ano, ale jak to prosazovat v praxi?

Musíte mít dobře nastavený systém hodnocení a recenzování jednotlivých ústavů, aby se podporovaly jenom ty nejlepší. Když vykazují slabší výsledky, tak dostanou méně peněz. V Německu nejsou jednotlivé ústavy právně samostatné, což znamená, že spadají pod jednu centrálu a ta má možnost je nově zřizovat nebo zavírat. A to jsem také dělal – ty stagnující jsem zavřel a některé nově vytvořil.

 

Kolik jste jich zavřel a znovu vytvořil?

To číslo je někde mezi deseti a dvaceti, přičemž náš institut o střední velikosti měl v době mého působení čtyři oddělení s jedním ředitelem. Ale nepředstavujte si, že jsem všechny ty lidi vyhodil, to byl proces ukončování a znovuvytváření. Nicméně málokdy jsme pokračovali v té stejné oblasti - pokud chcete skutečně něco nového vytvořit, pohybujete se v časovém spektru dvaceti pěti let. 

 

V poslední době je mantrou na politické i vědecké scéně spolupráce s komerčním sektorem. Ostatně vy sám jste řadu let působil v dozorčí radě společnosti Siemens, jednu firmu jste založil….

To je naprosto pochopitelné. V angličtině se tomu říká „return on investment“: Každá společnost něco investuje a očekává, že za to něco dostane, ať už jde o vzdělání, kulturu, výsledky, které jsou aplikovatelné do produktů… A řada studií ukazuje, že se nacházíme ve fázi zrychlených technologií, „accelerated technologies”. Zřejmě v historii lidstva neexistovala rychlejší doba, než prožíváme teď, a týká se to i ohromného nárůstu poznání. Podle některých studií potřebujeme pouhých dvanáct hodin, abychom zdvojnásobili úroveň dosavadního poznání. Osvícené firmy jako Apple, Google či Amazon si to uvědomují, mnoho z nich má dokonce svoje instituty přímo na kampusech prestižních univerzit.

 

Znamená to tedy, že bychom se měli všichni více zaměřit na aplikovaný výzkum?

Stavět proti sobě základní a aplikovaný výzkum nepovažuju za šťastné. Přece nejde o to, že jeden přehraje druhý, jde o přechod mezi nimi. A když dám příklad ze svého oboru, vemte si, kolik léčebných prostředků v medicíně je nyní založených na genových technologiích. A to všechno by nebylo možné bez základních objevů, které to umožnily. Na začátku si nikdo z lidí, kteří za to dostali Nobelovu cenu, neuměl představit, co všechno s tím jednou půjde dělat.

 

A jak toho přechodu podle vás docílit?

Tady bych vládu a jednotlivé instituce hodně motivoval, aby aktivněji postupovaly v transferu technologií. V rámci vědeckých institucí musí fungovat profesionální zprostředkovatel, který objevy ze základního výzkumu převede do praxe. To neznamená, že bude vědcům diktovat, o čem mají bádat, ale naopak řekne: „Ach, co tady máte? To je zajímavé. S tím můžeme udělat.“ Prostě umí přehodit tu správnou výhybku.

 

Do jaké míry se v tom zprostředkování mají angažovat sami vědci?

Podívejte se, vědec umí bádat, ten neumí obchodovat. Tohle musí dělat skuteční profíci, od toho jsme založili firmu Max Planck Innovation. To je v podstatě prodloužená ruka našich vědců, která je však formálně nezávislá. Firma, která exkluzivně pracuje pro naši společnost. Ročně generuje zisk kolem 20 milionů euro a v transferu technologií patří mezi nejúspěšnější na světě.

 

Kolik má ta firma zaměstnanců?

Něco kolem dvacítky. A jsou to všechno lidi, kteří mají zkušenosti nejen s vědou, ale i s byznysem. Každý z nich. To je základní podmínka.

 

 

 

Připravila: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Foto: Radek Melichar, Úřad vlády ČR

 

 

Kompletní rozhovor s Peterem Grussem najdete v zářijovém čísle časopisu AB/Akademický bulletin.

 

 

Zdroj: http://www.avcr.cz/cs/pro-media/aktuality/Poradce-vlady-Peter-Gruss-Vedec-ma-badat-na-byznys-ma-profesionaly./

 

 

12. 7. 2017